Licence ve franšízingu: licenční smlouva
Také: licenční smlouva, licence k ochranné známce
Licence je oprávnění užívat cizí duševní vlastnictví, například ochrannou známku. Ve franšízové smlouvě tvoří její jádro: franšízant smí podnikat pod značkou franšízora (§ 2358 OZ).
Podrobněji
Licenční smlouva musí být písemná, pokud je licence výhradní nebo se má zapsat do rejstříku. Licence k zapsané ochranné známce je vůči třetím osobám účinná až zápisem do rejstříku.
Franšíza je víc než licence. Čistá licenční smlouva dává právo používat značku nebo jiné duševní vlastnictví. Franšízová smlouva k tomu přidává předání know-how, zaškolení, průběžnou podporu a povinnost dodržovat jednotný koncept. Proto se franšízová smlouva v Česku uzavírá jako nepojmenovaná smlouva podle § 1746 odst. 2 občanského zákoníku a licenční ustanovení jsou jen její částí.
Licence může být výhradní, nebo nevýhradní. Při výhradní licenci nesmí poskytovatel stejnou licenci udělit nikomu dalšímu (§ 2360 OZ). Ve franšízingu se výhradnost obvykle váže na určité území, viz územní exkluzivita.
Předmětem licence ve franšízingu bývá hlavně ochranná známka: název, logo, případně slogan. Někdy k tomu patří i autorská díla, jako jsou design interiéru, fotografie nebo texty, a software. Franšízant by si měl ověřit, že franšízor známku skutečně vlastní nebo má právo ji dál licencovat a že je zapsaná pro obor, ve kterém bude podnikat. Stav zápisu se dá zjistit ve veřejné databázi Úřadu průmyslového vlastnictví.
Licence končí se smlouvou. Po jejím skončení musí franšízant přestat značku používat, včetně cedulí, obalů, webu a profilů na sociálních sítích.
